Dolce far niente

Za oknem se prohání a skučí vítr, listy - ty "podzimní vločky" - se snáší k zemi, kapky deště bubnují do okapu, v kuchyni hučí sušička ovoce plná padaných jablek od mé prima sousedky Kláry, v kamnech praská oheň a já si užívám dolce far niente - sladké nicnedělání,

Rozvaluju se na gauči, poslouchám ze záznamu Mikrofórum na "Dvojce" Českého rozhlasu s báječnými a milými ženskými : Marií Tomsovou a Zorou Jandovou. Kocourek Kubík se stočil vedle mě do klubíčka a už chrupe nahlas :-)

Odpoledne jsem vyrobila další várku pečeného čaje a vzorek jsem si hned musela udělat a teď ho tu ochutnávám.  Jsou v něm jablka, hrušky a jahody z mrazáku. Je výborný! Mňam.

Miluji tyhle podzimní večerní plískanice a chvíle sladkého nicnedělání. Mám přitom pocit klidu a naprosté pohody.

Nechápu lidi, kteří pořád jenom lítají a honí se za čímsi. Kteří se nedokáží zastavit, zklidnit a vnímat svět okolo. Kteří nevidí, jak plují mraky po nebi, jak po trávě leze beruška. Neumí jen tak ležet a počítat mraky nebo si sednout a třeba poslouchat rádio. 

Neznají dolce far niente.

Už samo to slovo je pohodové. Zkuste ho vyslovit. Úplně se rozplyne po jazyku a má příchuť dortu s pařížskou šlehačkou :-) A to je právě příchuť lenošení. Aspoň pro mě.