Mazlíci

Tak nevím kde dnes budu spát. Kluci si rozdělili pozice a na mě toho moc nezbylo :-)

Amarylisy

Letos mi udělaly radost. Sice si kapku "pospaly" a rozkvetly místo na vánoce v dubnu, ale nádhera to byla veliká.

Ještě jedna

Tak ještě jeden čtecí typ.
Úterní ženy.  
Příběh několika kamarádek, které se vydávají na cestu plnou poznání. A to nejen cizích krajů, ale hlavně sebe sama. A naprosto nečekaný a překvapivý konec :-)
Kniha se báječně čte. Za dva večery jsem ji měla "přelouskanou".

Čtu

Od dětství, často a ráda. Mám ráda dlouhé, pohodové, víkendové snídaně, které v mém případě trvají i dvě hodiny - já totiž při snídani čtu. Čtu i večer. Mám už ustálený usínací rituál - zalezu pod peřinu, rozsvítím lampičku a opět čtu. A některé knížky jsou tak strhující, že knihu odkládám až k ránu :-) Znáte to. Prostě se nejde odtrhnout. Ještě jednu stránku. Jen si ještě dočtu kapitolu. A je tu následující den :-)
Několik takhle báječných knížek jsem v poslední době četla a tak bych je tady ráda představila a nalákala i ostatní čtenáře.
První z nich, ta která vlastně za všechno může, je knížka s dlouhým a kapku zvláštním názvem:

Spolek přátel krásné literatury a koláče z bramborových slupek.
Knížku napsaly Annie Barrowsová a Marry Ann Shafferová a zavede nás na ostrov Guernsey v období 2. sv. války a krátce po ní. Dozvíme se z jakého důvodu vznikl literární spolek  i jak se peče koláč z bramborových slupek. Ale abych byla upřímná. Já vlastně tuhle knížku dodnes nečetla. Mám ji pouze načtenou na CD, ale poslouchala jsem ji už nejméně dvakrát. Knížku totiž nelze sehnat, je beznadějně vyprodaná :-(
Příběh na CD načetly členky spolku Veselé poutnice a tady začíná mé "čtenářské šílenství" posledních dnů.
Na stránkách těchto prima ženských jsem našla Čtenářský deník a Knihy, vybrala si z něj knížky, vypůjčila v knihovně a co titul, to perla.
A tady jsou ty další:

Doktorka z domu Trubačů autorky Ilony Borské. Sama pro sebe jsem si knížku nazvala Život jako román, ale to není přesné, protože kdybych takhle vymyšlený román četla, řekla bych si, že tohle všechno nemohl zažít a přežít jeden člověk. Jedna ženská. Pocházela z vesničky Bernartice. Jmenovala se Vlasta Kálalová Di Lottiová. Doktorka Vlasta Kálalová. Žena, která ve 20-tých letech minulého století odešla sama, "na vlastní pěst", do Bagdádu a založila zde Československou nemocnici. Před začátkem druhé světové války se vrátila i s rodinou do Československa. Přežila, dál pracovala jako lékařka, ale do Bagdádu se už nikdy nepodívala. Nádherný, strhující příběh o statečné ženě s neuvěřitelným osudem. Při čtení knížky jsem si říkala, jak je možné, že jsem o této statečné a významné lékařce nikdy neslyšela. Poptávala jsem se přátel, ale odpověď byla stejně negativní. Možná na lékařské fakultě se o ní učí, nevím. Musím se zeptat.

Dalším titulem je knížka belgického autora Erica - Emmanuella Schmitta s názvem Oskar a růžová paní. Jedná se o soubor tří příběhů o světových náboženstvích (křesťanství, judaismus a islám). Náboženské otázky jsou řešeny okouzlujícím dětským pohledem. Je to taková směsice smutku, bolesti a smíchu. Hlavními hrdiny příběhů (Oskar a růžová paní, Noemovo dítě, Pan Ibrahim a květy koránu) jsou děti ve vypjatých životních situacích a jejich náhled na náboženství a rozumování o něm. Až při čtení knížky jsem se dozvěděla že Oskar a růžová paní je velice známý příběh z divadelních prken. Tak třeba ho jednou uvidím i tam.

Tak to je prozatím vše. Ale seznam knížek na příště už se plní :-)
Přeji pěkné počtení :-)

Splněné přání

Udělala jsem si radost a splnila si jedno své malé přání. Člověk by si měl svá přání plnit a dělat si drobné radosti. Je to správné a nutné! Také si myslím, že není dobré plnit si přání hned. Je přece prima se na něco chvíli těšit. I když je to drobnost, nic praktického ani světoborného. Třeba jenom malá, roztomilá soška od moc šikovného keramika.
Radostí mou, mé maminky i mnoha mých kamarádek je návštěva Lesního ateliéru Kuba v Kersku. Kromě krásné a originální keramiky, ozdob, vonných olejů, mýdel - prostě krásných a milých "zbytečností", tady najdete i připomenutí nejslavnějšího kerského obyvatele, Bohumila Hrabala.
A taky jeho kočky.
A jsme u mého přání. Vždycky se mi kerské kočky od pana Kuby moc moc líbily. A moc jsem si jednu přála. A konečně jsem si řekla, že nadešel ten správný čas splnit si toto přání.
A tak je tu.
Myslím, že jí to na okně v kuchyni sluší :-)

První

Seznamte se.
Můj PRVNÍ.
První králík, kterého jsem vlastnoručně ušila. Je to takový králičí prototyp.

Jedno odpoledne u řeky